• Den –1.

  • Čechy

    • Balení probíhá dle plánu. Během poledne jela Veronika do Tróji připravit věci, které bude chtít ve Finsku prodat. Lukáš za ní dojíždí a nakládá první sadu věcí do vozu. Zároveň zkouší zda funguje měnič napětí a sundává příčníky, aby snížil při jízdě spotřebu a aby se auto vešlo na trajekt za rozumnější cenu. Vše lehce komplikuje pouze nachlazení, která postihlo během bouřlivého víkendu Veroniku. Je brzo unavená a rozhoduje se, že vypustí dnešní koncert, kde se má odehrát premiéra Huskyho skladby pro klavír a violoncello.
    • Je ráno. Už během venčení je poznat, že bude po celý den pěkný vedro. Q se ráno nevykadil, tak uvidíme, kdy se ozve. Snad to nechá ještě v Troji.
    • V Tróji zabaleno. Kamal i „Q“ se konečně vyprázdnili a o půl desáté vyrážíme.
    • Tankování v Náchodě. A psychická příprava na Polsko.

  • Polsko

    • Cesta Polskem je docela peklo. Nejenže celkem pálí sluníčko, ale místní komunikace jsou stavěné max. pro jízdu z vesnice do vesnice. A těch vesnic je tu fakt požehnaně. Rychlostní komunikace směrem na Litvu nejsou žádné.
    • 16:00, obec Prazska: Již nějakou dobu za námi jede tmavě modrý Opel Vectra. Později se ukázalo, že jsou to páni policisté a chtějí po nás 300 zlotých za předjíždění přes plnou čáru (v Polksu mají hned dvě vedle sebe). Tak jsme si zkouknuli video, že je tomu opravdu tak a ztratily min. 20 minut cestou k nejbližšímu bankomatu, který byl bohužel na opačnou stranu. Vybrali jsme trochu víc, kdyby nás zase chtěli stavět… Na hranice s Litvou nám zbývá 550km.

• Den 2.

  • Litva

    • Kolem jedné hodiny po půlnoci vstupujeme do Litvy. Litva je po Polském peklu příjemná změna – silnice prázdné, povětšinou rovné a bez děr. V půl druhé jsme na hodinku zastavily na jedné pumpě, páč nastala krize u nás obou a času nám zbvá celkem dost.

  • Lotyšsko

    • Pokud cesta Litvou byla klidná, tak cesta do Rigy je jako pohlazení. Na cestě z Kaunasu do Rigy jsou snad jen 4 křižovatky, jinak se jede stále rovně. Nehledě na to, že v Lotyšsku dokonce nejsou ani kopce, takže rovně je skutečně rovně :)
    • Pár kilometrů před Rigou je malá vesnice Kekava (čte se jako Těkava, páč to K má pod sebou takový ocásek), kde jsme měli první cíl naší cesty: předat do rukou nové majitelky štěně Českého teriéra. Setkání s čerstvými majiteli bylo příjemné, jsou to asi fajn lidi.
    • No a pak už nás čekalo první setkání s mořem. Asi hodinku cesty za Rigou jsme si sjeli skrz les až téměř k samotnému. Krásná písčitá pláž umožnila psům se konečně po dni v autě pořádně vyblbnout. Nejvíce si to vychutnával Kamal, který byl během okamžiku namočen po břichu a při pronásledování racka na širé moře se zmáchal úplně celý. Ale i Aisha s Q si dali říct a blbnuli co jen to šlo. Fotky řeknou trochu víc.

  • Estonsko

    • Přátelé, do Estonska jsme skoro nedojeli, neboť jsme trochu zapomněli na ubývající naftu v nádrži. Je to trochu problém, jelikož v daných místech jsou benzínové pumpy min. 50 km od sebe, což na klidu nepřidá ;)
    • Estonsko je taky paráda, zvláště prvních 200 km, kdy se jede téměř stále 100km/h (btw. nejvyšší zde povolená rychlost) po rovné krásné silnic, která je z obou stran lemována hustými lesy. Střídají se jak smíšené, tak čistě smrkové či borovicové. U jedné ze řídce umístěných čerpacích stanic bereme naftu až po hrdlo (z toho navíc asi litr skončil na zemi, páč jsem nedával pozor) a se slunkem v zádech (téměř) uháníme směr Talin, neboť trajekt do Helsinek nečeká.
    • Nečeká skutečně. Check-in jsme prošvihly o 5 minut, což zamrzí. Nakonec jsme prošli „přejímkou“ kolem třetí hodiny a o půl čtvrté vypluli směr Helsinky.

  • Finsko

    • Cesta trajektem byla i díky vcelku klidnému moři velmi příjemná, jen hloupé bylo, že se tam nedalo nikde vyspat. Přeci jen dvě hodiny spánku by nám celkem pomohli :) Pár minut před příjezdem do přístaviště jsme nad Helsinkami spatřily tmavou oblohu, blesky a spoustu padající vody, která dávala tušit, že zde ve Finsku nás rozhodně tropicky horké počasí trápit nebude.
    • A netrápilo, neboť ihned po dýchnutí do balónku při výjezdu z trajektu se obloha zlehka otevřela a začal nás zkrápět zdejší studený déštˇ. Na parkovišti kousek za výjezdem z přístaviště nás čekala nová majitelka basenjiho, který přes čechy docestoval až z ameriky a hned poté jsme vyrazili za smečkou afgánů a za českou fenkou, která se jako jedna z mála českých saluk dostala až do Finska. Ještě tentýž večer jsme se vydali do 40km vzdálené Mustialy, kde se Saluki Congress 2008 odehrává. Už při příjezdu bylo jasné, že tahle akce bude celkem veliká a velmi příjemná. Obrovské kruhy, spousta „instantních“ stanů spořádaně rozestavěných ve dvoumetrové vzdálenosti od kruhu, přes 200 přihlášených saluk a příjemné přostředí místní vysoké školy zemědělské.

Umme je výstavně velmi úspěšný jedinec s dostihovou licencí, nekonfliktní přátelskou povahou a nepříbuzným rodokmenem. Ačkoli žije na severu Švédska, měla jsem možnost jeho i se sourozenci osobně vidět. A v neposlední řadě, je to představitel vzácnější hladkosrsté variety plemene, které se velice obdivuji a která doposud v ČR nebyla odchována.

Plemeno saluki mívá problémy s vadami srdce. Není to zdaleka natolik závažné, aby Vás to od štěněte mělo odradit, ale dost na to, abych se k tomu jako chovatel postavila zodpovědně. Aisha, budoucí matka štěńat, podstoupila v březnu preventivní vyšetření srdce na klinice MVDr. Šoltyse v Jičíně. (Pan doktor je předseda Kardiologické sekce České asociace veterinárních lékařů malých zvířat ČR.) Všechna vyšetření s negativním nálezem (EKG: TF 72/min, RTG odpovídá plemenné příslušnosti, PW a ColDopp: nezištěny patologické odchylky).

Troufám si říct, že fenka je první salukou, která toto kompletní vyšetření u nás podstoupila, a to pouze z preventivních důvodů, abych mohla zájemce o štěňata s čistým svědomím informovat, že matka je v době vrhu z kardiologického hlediska zdráva a že vědomě (s tím že opravdu vím a mám potvrzené), nereprodukuji vrh s předpokladem dědičných onemocnění srdce. Výsledky k nahlédnutí…